nevěděla jsem co na to říct, nevěděla jsem jak se vlastně cítím.

13. april 2011 at 15:29 |  pocity slovy.
2. dubna jsme já a brácha s taťkou nasedli ráno do auta a téměř nevěděli kam jedem. prý někam za jeho přítelkyni. a já protrpěla šok, že vůbec nějakou má. doufala jsem, že je to nějaký opožděný apríl. zkoušela jsem si vytvořit představu toho, jak vypadá a jaká asi bude. přijeli jsme k nějakému domu a mě došlo, že tohle už asi apríl nebude. překvapilo mě, že vypadala naprosto jinak, než jak jsem hádala. chování jsem na první dojem radši nechtěla odhadovat. časem, že se uvidí. já byla podle mého udkopnuta a to do zadního sedadla, i když jsem tam šla víc než dobrovolně. začala jsem se cítit příšerně, jakože už nejsem ta jediná tatínková holčička. něco podobnýho jsem zažila když se narodil brácha. miluju tatíka, asi nejvíce ze všech lidí na světě a je pro mě nesmírně důležitý. vede mě životem a přísahám, bez něho bych se ztratila, bez něho bych šla jiným směrem. ano, stekla mi slza po tváři. celou cestu jsem nemluvila, ale předstírala, že je všecko v pořádku. přijeli jsme k nějaké restauraci, kde jsme si objednali oběd. byla celkem sympatická a tatík vypadal tak šťastně. k nám byla hodná, a chovalla se jako bychom skoro byli její děti. nechtěla jsem to kazit. a tak jsem se snažila chovat, jak nejlíp umím. nebylo to tak strašný jak to zezačátku vypadalo. no dobře musím uznat, že to bylo dobrý:) ona celá byla úžasná. a já si připadala jako v úplný rodině. jako já, brácha, tatík a nová maminka. jako by to konečně nebylo poloviční. večer jsme přišli k tatíkovi domů a dobelhali se k telce. brácha byl na kompu a tatík pracoval. no a já a ester sme se dívali na superstár. bylo to skvělý. taková pohoda. v neděli jsme obědnali pizzy a šli na piknik do parku. celej ten víkend byl božský. a já doufám, že jim co nejdýl vydrží. protože jsem tím sice ztratila malej kousek taťky. jeho všímavost o mě a ty chvíle kdy se mu vyzpovídávám víc než bych měla. ale získala jsem kousek té úplné rodičovské lásky.
 


Comments

1 Kac. | Web | 13. april 2011 at 21:38 | React

nemůžu moc soudit, cos cítila, protoze já tohle nikdy nezazila, ale vyjádřím se k tomu, protože moje kamarádky to tak mají.
já mám rodiče spolu a jsem za to nesmírně šťastná. ale znám dvě holky - mají rodiče od sebe. vsichni znich mají nové přítelkyně/přítele a docela těžce to obě nesou. vždycky si k sobě sednou a probrečí celé dny. protože - a to nevím, jak je to u tebe a nechci strašit!- např. máma nemá ráda tátovu přítelkyni a pomlouvají se navzájem před těma dětma.
ale máš fajn, že si tvůj tatka nasel nekoho fajn ;) a docela mě překvapilo, kdyz si psala, zes nevedela, ze tvuj tatka ma pritelkyni.
je fajn mit dobry vzhah k obou rodicum, ikdyz ty mas asi radeji tatku. samozrejme, nic o tom nevim. ja bych asi nedokazala nekoho mit radsi, ale to je tim, ze jsou spolu a ze jsou oba super.
mozna, ze kdyby se nasi hadali, vedela bych, ze takhle to rozhodne nebudu chtit mit s mym teoretickym budoucim pritelem. ale tedka zas vim,z e to CHCI mit jako ansi.
jsem rada, ze sis uzila vikend, ikdyz mozna trosku prekvapivy.
a pridavej clanky, kazdej den tu stepuju a cekam, kdy neco pribyde!
:)))

2 meis. | Web | 15. april 2011 at 9:07 | React

O moc krásnější než ten můj neuspořádaný článek byl ten tvůj komentář. Vlastně jsem psala jen o těch, co rodiče mají, ale neváží si toho. Děkuju :)
Jinak takovouhle situaci fakt neznám. Naši se scie hádají, ale jsou spolu.. ale když nad tím tak přemýšlím, docela by mi to trhalo srdce.. to, že prostě miluje někoho jiného než mě, a mamku..
myslím, žes to zvládla úplně úžasně.. já bych se možná tak rozbrečela..
zvládla si to fakt statečně.. a že sis to k tomu ještě užila, obdivuju tě.
:)

3 Ivy | Web | 15. april 2011 at 22:50 | React

Něco podobného jsme poznala taky. Dřív když jsem ještě byla to menší pískle táta si našel přítelkyni, cítila jsme se asi tak jako ty... Věděla jsem že už to mezi námi nebude nikdy tak úplně jako předtím. Taky není, ale nejhorší je, že když už se k nám i nastěhovala, bylo pozorovat tátu, když se potom rozešli. Hlodal mě takový čertík, že jsme mu to ani moc nepřála, bez ní nám bylo taky dobře, ale tu zkoušku jsem podstoupila a teď si jí vážím, měla jsme s tátou hezký vztah, ta jedna osoba to zkazila, a teď už vím, že nebýt ji bych si ani neuvědomila, jaký vrtkavý vztah jsme to vůbec měla s tátou. Je mi líto, že už to nikdy nebude jako předtím, ale lepší že mě opustil tehdy a já si na to už zvykla než kdyby mě opustil později teď, bolelo by to ještě víc. S tátou žijeme stále pohromadě, ale každý zvlášť. Bohužel...
Važ si toho, že tvůj táta je šťastný, važ si všech jeho šťastných chvil, nikdy nevíš kdy skončí.
Jinak zvládla jsi to dobře, já vyváděla jako malej nepřejícnej smrad.

4 *Wéé* | Web | 16. april 2011 at 9:25 | React

Ahoj,nechceš spřátelit?

5 An Christine <3 | Web | 16. april 2011 at 23:26 | React

jsem zase zpět na blogu :P tak se taky ozvi :D ♥

opožděný apríl xD

6 YumeOokami | Web | 18. april 2011 at 10:29 | React

To ti přeji, mít úplnou rodinu musí být fajn. Já už o to sice ani nestojím ale vím že mamka je prostě sama :( obdivuji tvého taťku že se o Vás stará, ten můj se na mě vykašlal. Doufám že na Vás bude pořád hodná :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement