May 2011

odjíždím.

21. may 2011 at 10:32 pocity slovy.
v pondělí 23. května odjíždím na slovensko do tater. to kvůli mediálního kurzu kam jedeme ze školou. budeme natáčet reklamy, příběhy a další nesmysly denně několik hodin a pak to budeme sestřihávat a upravovat až do večera. říkala jsem si "bože to bude trapné a strašně nudné." ale ne! bude to děsně fajn. teda aspoň doufám. s verčou máme velké plány. jsme s polu na pokoji a hodláme si to pořádně užít. jen fakt doufám, že to výjde, protože co si pamatuju tak vždycky na jakémkoliv výletu jsme se nějak pohádaly. ale teď to bude něco jinýho. všecko se bude točit jen okolo nás. těch pět dnů se nebudu zajímat o nic jinýho, než o to aby to prostě byl ten nejlepší výlet v historii. tento týden byl takovej děsně naplánovanej. v pondělí jsem šla do lázní na kosmetiku. v úterý jsem šla nakupovat s mamkou. a pak jsme se ještě stavili na pizzu. ve středu jsem šla s verkou na takový pole kde mě vyfotila. viz fotka pod článkem:) a pak jsme šly ještě nakupovat. vybrala jsem si takovej modro-bílý svetřík, který mi v pátek koupil. ve čtvrtek se uskutečnilo další nakupování. tentokrát, ale jídla. to abych tam neumřela hlady. no a v pátek jsme šli do kaufu s verkou pro energy a další takový ty věci bez, ketrých bychom tam asi nevydrželi. teď o víkendu jsem u tatíka. a v neděli si ještě sbalím všecko co potřebuju no a v pondělí v sedum ráno vyjíždíme. mějte se:) pak dám vědět jaký to tam bylo.

hope for tomorrow.

13. may 2011 at 15:12 pocity slovy.
zase píšu. né nějaké slohy z mýho života, ale spíše krátké poznámky. však je to pořád to samý. sem tam nějakej ten problém. s verčou jsme něco jako pohádané. už to vážně nebylo skoro žádné přátelství. ale teď? teď jí už nemůžu ani věřit. nemůžu jí nic říct. nemůžu se k ní chovat jako ke příteli. tak tak to přežívalo na jakémsi drátku přátelské lásky. ale prostě se něco stalo. nemluvíme s polu. máme jiné životy. nestěžuje si, je ráda. možná je to naivní úvaha, ale má zvláštní oči. teď jsme každá jinde a občas se střetneme pohledy, od tý doby si to myslím. sou to strašné oči! nahánějí mi husí kůži. zrada, zklamání.. ach, už je to tak dávno co jsem o ní mohla říct, že je přítel. neříkám, že mi nechybí, ale však píšu, že jsme teď každá jinde. ona se baví z tou blbkou, kterou nesnáším. ať se s ní baví, nemám jí do toho co kecat. mám pár lidí, s kterýma se teď bavím já. v první řadě je to pája. s tou trávím poměrně dost času, ale vždycky se mezi náma něco stane. sice se pak hned usmíříme, protože nedokážu být s ní pohádaná. potřebuju ji, neskutečně moc! ale i tak jsou mezi tím jakési pochyby. myslím, že semnou není tak ráda jako já s ní. sice jo směje se, ale spíše mě než štěstím. a občas jen tak kouká jinam a přemýšlí. jako bych s ní ani nebyla. občas je s myšlenkama úplně na jiným místě, si myslím. jo, to co píšu je asi trochu pomotané, ale však to nikdo ani nemusí číst. píšu, píšu a tím si to i trochu srovnávám v hlavě. takže pokračuju dál.: maro, tak toho teď neřeším. prý jací jsme nejlepší kamarádi. a když se ho zeptám jak je na tom z jednou holkou tak zakrývá. jako bych měla žárlit. ale já nežárlím. nechci ho, takže nemám důvod. sedíme s polu denně skoro šest hodin v lavici a sotva proberem pět vět. je děsnej bručoun a sem toho názoru, že neumí žít!
sarka. tak s tou si teď mám tolik co říct. denně toho tolik řešíme. pomlouváme, probíráme. máme stejné stavy. ehm. vysvětlení: stavy= dva druhy pocitů. první stav: záchvaty smíchu. druhý stav: totální debka, stres, nervy.. myslím si, že se chápeme, máme v jedné věci podobné pocity. jo, jsme sice každá jiná, ale prostě nevím co bych teď dělala, kdybych jí neměla. jo vím. zbláznila bych se a asi bych skončila cela pořezaná a možná i oběšená. no dobře to zase né, ale prostě chci tím říct, že mi život ulehčuje tím, že existuje. říkám jí toho strašně moc. svěřuju se jí a vím, že se nemusím obávat výsměchu, nepochopení, či absolutně opačného názoru. sice jsme každá jiná, ale to mi nějak nevadí. když už mluvím o tom jak mi nevadí, když je někdo odlišný přicházím k další kamarádce. kiki. je jiná. taková stydlivá. chápe všecko úplně jinak. nijak se neprosazuje, je tichá, taková podle mě úplně opak mě. i tak si s ní občas povídám, kdysi jsme se hodně bavily a pořád je fajn. vojta. tak za tím jsem jeden týden pořád chodila běhat. ale je děsnej nervák a přišlo mi, že to má v hlavě uspořádané nehorázně naivně. to co říkal, to co si myslí, to jak se někdy chová. no někdy bych ho fakt zabila. každopádně včera jsme šli ven. povídali jsme si, fotily fotky a tak. no někdy je fajn, ale je jen otázkou času kdy mě zase naštve.

velkej den.

5. may 2011 at 17:59 pocity slovy.
v neděli byl první máj. večerní máj, byl lásky čas. znáte to? když se všude mluví o tom jaký je den plnej lásky. jak se říká, že se máte políbit s někým koho milujete pod rozkvetlou třešní. a vy ani při nejmenším nemáte nikoho kdo by o vás měl zájem. no každopádně pro mě to byl jeden z nejpovedenějších dnů za poslední dobu s verkou. pořád se teď hádáme a vždycky se najde nějakej problém. ale ten den sme se nasmáli a padaly brutální hlášky. a nakonec jsme si s "polibkem pod rozkvetlou třešní" poradily po svým.