hope for tomorrow.

13. may 2011 at 15:12 |  pocity slovy.
zase píšu. né nějaké slohy z mýho života, ale spíše krátké poznámky. však je to pořád to samý. sem tam nějakej ten problém. s verčou jsme něco jako pohádané. už to vážně nebylo skoro žádné přátelství. ale teď? teď jí už nemůžu ani věřit. nemůžu jí nic říct. nemůžu se k ní chovat jako ke příteli. tak tak to přežívalo na jakémsi drátku přátelské lásky. ale prostě se něco stalo. nemluvíme s polu. máme jiné životy. nestěžuje si, je ráda. možná je to naivní úvaha, ale má zvláštní oči. teď jsme každá jinde a občas se střetneme pohledy, od tý doby si to myslím. sou to strašné oči! nahánějí mi husí kůži. zrada, zklamání.. ach, už je to tak dávno co jsem o ní mohla říct, že je přítel. neříkám, že mi nechybí, ale však píšu, že jsme teď každá jinde. ona se baví z tou blbkou, kterou nesnáším. ať se s ní baví, nemám jí do toho co kecat. mám pár lidí, s kterýma se teď bavím já. v první řadě je to pája. s tou trávím poměrně dost času, ale vždycky se mezi náma něco stane. sice se pak hned usmíříme, protože nedokážu být s ní pohádaná. potřebuju ji, neskutečně moc! ale i tak jsou mezi tím jakési pochyby. myslím, že semnou není tak ráda jako já s ní. sice jo směje se, ale spíše mě než štěstím. a občas jen tak kouká jinam a přemýšlí. jako bych s ní ani nebyla. občas je s myšlenkama úplně na jiným místě, si myslím. jo, to co píšu je asi trochu pomotané, ale však to nikdo ani nemusí číst. píšu, píšu a tím si to i trochu srovnávám v hlavě. takže pokračuju dál.: maro, tak toho teď neřeším. prý jací jsme nejlepší kamarádi. a když se ho zeptám jak je na tom z jednou holkou tak zakrývá. jako bych měla žárlit. ale já nežárlím. nechci ho, takže nemám důvod. sedíme s polu denně skoro šest hodin v lavici a sotva proberem pět vět. je děsnej bručoun a sem toho názoru, že neumí žít!
sarka. tak s tou si teď mám tolik co říct. denně toho tolik řešíme. pomlouváme, probíráme. máme stejné stavy. ehm. vysvětlení: stavy= dva druhy pocitů. první stav: záchvaty smíchu. druhý stav: totální debka, stres, nervy.. myslím si, že se chápeme, máme v jedné věci podobné pocity. jo, jsme sice každá jiná, ale prostě nevím co bych teď dělala, kdybych jí neměla. jo vím. zbláznila bych se a asi bych skončila cela pořezaná a možná i oběšená. no dobře to zase né, ale prostě chci tím říct, že mi život ulehčuje tím, že existuje. říkám jí toho strašně moc. svěřuju se jí a vím, že se nemusím obávat výsměchu, nepochopení, či absolutně opačného názoru. sice jsme každá jiná, ale to mi nějak nevadí. když už mluvím o tom jak mi nevadí, když je někdo odlišný přicházím k další kamarádce. kiki. je jiná. taková stydlivá. chápe všecko úplně jinak. nijak se neprosazuje, je tichá, taková podle mě úplně opak mě. i tak si s ní občas povídám, kdysi jsme se hodně bavily a pořád je fajn. vojta. tak za tím jsem jeden týden pořád chodila běhat. ale je děsnej nervák a přišlo mi, že to má v hlavě uspořádané nehorázně naivně. to co říkal, to co si myslí, to jak se někdy chová. no někdy bych ho fakt zabila. každopádně včera jsme šli ven. povídali jsme si, fotily fotky a tak. no někdy je fajn, ale je jen otázkou času kdy mě zase naštve.

cítím se teď poslední dobou často opuštěná, ale mám zálibu. možná až vášeň, která se občas projevuje jako šílenctví. ne, není to psaní, které sice miluju. je to focení. a i když mi to nějak extra nejde a nemám nejlepší foťák. fotím, tím čím píšu. píšu tím čím žiju. srdcem. takže sem hodím zase pár fotek.
↑ "where are you my angel?" takhe fotka si myslím, že se mi povedla.
tak trošku momentka, protože pája:* se nerada fotí.
tak sem se s tou fotkou snažila a nakonec mi zašlo slunko, co se dá dělat.
ten šroubek má i historku:D vyšroubovávali jsme ho s pájou klíčema a všecky se stupily. nakonec se nám to ale povedlo!
↓ a včerejšek s vojtou.
nevidíš? má jiskru v oku!
ta fotka s tou jehlou není žádnej projev emařství. jen jsem se nudila.
tenhle týden je celý nějaký urazový. mám samé tyrkysovo-fialové modřiny. záděry. a "povedlo" se mi i rozedřít si kotník do krve.
a nakonec ještě fotka s kiki.
no myslím, že to by mohlo stačit.
darča.
 


Comments

1 meis. | Web | 13. may 2011 at 18:44 | React

krásné fotky :)
jinak k tomu článku - cesty přátel se rozcházejí a scházejí. nikdy nevíš co se stane v další sekundě tvého života a tak to má asi být :) přijdou další lidé, další přátelé a radosti, ale i napřátelé a zklamání .. bude toho ještě hodně ;) proto nevěš hlavu, myslím si že máš stejně super kamarády :) mít někoho, na kterého se můžeš spolehnout, je krásný :)

2 | Web | 14. may 2011 at 20:07 | React

Nevím čím to je, ale asi jsi na tom stejně jako já. Ikdyž to s těma kamarádkama tak nemám, citítm se tak opuštěně, smutná a cizí.. Je to poslední dobou ale začíná mě to štvát... Možná bych vážně potřebovala aby mě někdo začal chtít tak moc, aby mi později řekl jak moc mě miluje (a samozdřejmě to musí myslet upřímně).. Každý má jiné úchylky které mu občas pomáhají ty máš foťák, já mám zpěv, nebo kamarádky které tu pro mě nejsou vždy... Uvidíš třeba si konečně najdeš jednou tu pravou kamarádku a bude to všechno ok..:-* Já momentálně nejlepší kámošku mám, ale myslím že za chvilku se začneme nesnášet.. každá jsme jiná a chceme něco jiného.. nevydrží to dlouho a já to vím..P.S.: nechtěla bys pokecat na skypu nebo tak? P.S.S.: krásné fotky ! :)))))

3 jsemkrueger | Web | 14. may 2011 at 22:56 | React

fotak je jeden z nejlepsich pratel cloveka. focenim, hlavne stylem foceni se da projevit nalada, vybit vztek a zklamani. doufam, ze casem prijde ten pravy pritel, kterymu budes moct duverovat. drzim ti palce a mimochodem krasne fotis ! :)

4 black ghost. | Web | 15. may 2011 at 11:34 | React

úžasně fotíš. některý fotky bych typla na profesionála nebo na weheartit (:D) fakt jsou nádherné.

jo můj desing je děsně deptající.. ale já poslední dobou prostě nemůžu najít nic vhodnýho na desing,nic se mi nelíbí apod. a v jednoduchosti je krása. kdybych to měla bílí asi oslepnu.. ne to zas ne ale nenávidím když otevřu blog a vybafne na mě bílý záhlaví,stránka,okraje.. ble. takže černá,červená - optimální barvy pro mě. ;) ;D

5 Marry Afsprings. | Email | Web | 20. may 2011 at 19:14 | React

Konečně jsem sebrala odvahu ke komentu. Kvůli té fotce s tou jehlou. Ne že bych neměla ráda ,,pohled na bolest'' nebo tak, ale prostě to je divný. :D Jak jsi to udělala? Mě akorát drží kružítko zabodnuté v malíčku.
Ten Vojta vypadá jako jeden kluk od nás ze školy-Kuba. :D Jinak ty fotky jsou nádherné. ;]

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama